MATCE.
V duchu jsem slíbal všechny Tvé slzy,
které jsi plakala v bolu.
Cestou však svojí musil jsem jíti,
pro sebe k výšinám, pro Tebe dolů.
To byly slzy smutného děcka,
kterému hračku nejdražší vzali.
Zanesen k slabým, na Tě jsem myslil
v roklinách Taygetské skály.
Dar Tvojí lásky chudým jsem rozdal,
pohádku o Tobě vyprávěl jsem.
O zlatém srdci, o bílém čele,
korunou trnovou probodeném,
o Tvojí modlitbě tiché a vroucí
za moje štěstí k milému Bohu.
Modlitba Tvoje nebyla marna.
Štěstí mé hlásá rudý květ hlohu.
41
Něco se bolestí vykoupit musí.
K propastem někdo zabloudit může.
Na smělých výšinách trhám Ti, matko,
dar svojí lásky, krvavé růže.
42