MATCE.

Arnošt Ráž

MATCE.
V duchu jsem slíbal všechny Tvé slzy, které jsi plakala v bolu. Cestou však svojí musil jsem jíti, pro sebe k výšinám, pro Tebe dolů. To byly slzy smutného děcka, kterému hračku nejdražší vzali. Zanesen k slabým, na Tě jsem myslil v roklinách Taygetské skály. Dar Tvojí lásky chudým jsem rozdal, pohádku o Tobě vyprávěl jsem. O zlatém srdci, o bílém čele, korunou trnovou probodeném, o Tvojí modlitbě tiché a vroucí za moje štěstí k milému Bohu. Modlitba Tvoje nebyla marna. Štěstí mé hlásá rudý květ hlohu. 41 Něco se bolestí vykoupit musí. K propastem někdo zabloudit může. Na smělých výšinách trhám Ti, matko, dar svojí lásky, krvavé růže. 42