NOCÍ JSME PLULI.

Arnošt Ráž

NOCÍ JSME PLULI.
Nocí jsme pluli, břehy neznámé, a tma zelených hlubin uspala vesla. Ta tíže dálek zastřených a němá síla hvězd beztvárným ulehla smutkem do našich očí. A němý stesk dál tiše s námi plul a v jeho mlčení my báli jsme se slova. Druh druhu v oči zřel, na něco jak by čekal. Snad kosmu odpověď, snad horkých slzí proud. A přišla chvíle ta bolestně slavnostní, uprostřed pralesů na olověných vodách, jak zázrak pohanům: 67 Kdes v hloubi skrývaný se zachvěl obraz země, a odraz širých niv ve třpytu slzí hrál, a my ji uzřeli tu zemi smutně krásnou, ubohou rodnou zem. A píseň ta, kterou jsme nezpívali tam doma v hospodách a na oslavu mrtvých, ta píseň náhle, nikým neslyšena, výkřikem táhlým prolomila ticho a šerý pedál vod do smutné noci zněl. 68