MATKA.

Arnošt Ráž

MATKA.
Oči, které jsem za okny rozsvěcela, dohořívají. Cesta k prázdnému domu zarostla nocí, když jsi nepřišel. Ale dveří jsem nezavřela, neboť ruce mé neunesou té myšlenky. Já sama jsem ti život dala a nemohu jej vzít, třeba bys mrtvý byl. Nad zabitým jsem lásku proplakala a z víry jiný jsi se narodil. Už nejsi můj. Jdeš světem bez domova a k smutným lidem přijdeš všem, na nebi večerním kříž hrobu tvého prostý v strom velké naděje vyroste do oken. 70