DEN.

Arnošt Ráž

DEN.
Myšlenky svými nástroji zvoní, rakvičky oči otvírají, na dně tam leží mrtvý sen. Ale okny a nedočkavou branou srdce, z ulic a polí, s vysokých věží a jitřních praporů nebes, z pohybu hvězd a rukou a věcí a z čistých předsevzetí přichází nový den. Před tebe cestu položil, je bílá, tichá a přímá, abys mohl srdce nést do světa s očima zavřenýma. Slunce již na horách klečí a poutník zpívá: Roste bylina v hlubokém lese, bylina léčivá, 55 na cizí bolest a rány myslí, pro cizí radost síly sbírá, proto je chudá a šedivá. Za lesy, slunce, nezapadej, do světa širého jdeme, den bílý, lásku a víru nám dej, dokud se všichni nesejdeme. 56