MRTVÁ ZVONICE.

Arnošt Ráž

MRTVÁ ZVONICE.
Věž mrtvou jsem viděl, které vyrvali jazyk, šedivou mučednici. A největší Pátek a Veliká Noc tížila osetá pole a ves mou, neusínající. Čekalo srdce v temnotách tam dole, že nebe promluví. Mé bílé dětství vrátilo se ke mně a víra matky mé. Spolu jsme klekli na práh rodné země v prostotě nevinné. A zvonů hlas zněl podvečerem svátků a jiter neznámých, v tajemnou splýval kdesi křižovatku hlas temný a jasný a smutný a krásný, jak pláč a smích – Ve vlnách stříbrných ožily věci němé a smírný hlas jako by pohřbíval 47 do čtyř stran světa hoře nevyřčené. Klid vanul z modrých hor. Maminko, nikdy už nebudou prosit za nás! Věž mrtvou jsem viděl, šedivou mučednici. Nad tesknou stála vsí a neusínající. Byl večer bez klekání. 48
Básně v knize Básně:
  1. I. Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala,
  2. II. Nějak ty písně tklivě zní,
  3. III. Slyšel jsem na horách kohosi plakat,
  4. IV. Již měsíc bledne nad městem
  5. V. Les zšeřený, list pod nohou,
  6. VI. Bylo to v šerých večerech, kdy sám jsem bloudil městem,
  7. VII. Za nocí jasných, slyšíš kroky mé?
  8. VIII. Mlčky jsme tenkrát se rozešli,
  9. IX. Omamný soumrak mdlobu do květin dých’
  10. KONEC ZBOJNICKÉ SLÁVY.
  11. NA SAMOTÁCH.
  12. EROTIKON.
  13. S PÍSNÍ DÁL.
  14. MATCE.
  15. SRDCE.
  16. * * * Přijde noc jednou těžká tmou
  17. ZÁTIŠÍ.
  18. * * * Hledám slovo, jež u boha, cestu k němu.
  19. MRTVÁ ZVONICE.
  20. VOJÁKŮV KONEC.
  21. BETLEM.
  22. MODLITBA V POLI.
  23. DEN.
  24. JARO.
  25. * * * Na starých hřbitovech staleté stromy rostou,
  26. BYL MĚSÍC RAMAZAN.
  27. NOCÍ JSME PLULI.
  28. ZA JIŘÍM WOLKREM.
  29. MATKA.
  30. JARNÍ.
  31. PŘÁTELŮM.
  32. ODKAZ.
  33. ČERNÁ – BÍLÁ.
  34. ŘÍKÁNÍ NA PODZIM