Jest mi tak blaze...

Vojtěch Pakosta

Jest mi tak blaze...
Jest mi tak blaze jako ptáku v letu, jenž má svůj háj a modrá nebesa, a z plna hrdla sobě zaplesá, že země pod ním opět plane v květu. Má mysl jará, plná písní, vznětu, mě ptačím křídlem nese do lesa, až na obloze zlatá kolesa se „vozu“ zaskví, v moři sterých světů. Šum denní tichne, květ se k zemi kloní, a na klekání kdesi v dálce zvoní, stvol nepohne se, nezašumí klas... A jak to ptáče v hnízdečku se ztiší, kdy hlavu skloním, ve snů blahé říši zřím lesy, květy, hvězdný nebe pás... 12

Kniha Listy a květy (1884)
Autor Vojtěch Pakosta