Jest mi tak blaze...

Vojtěch Pakosta

Jest mi tak blaze jako ptáku v letu, jenž má svůj háj a modrá nebesa, a z plna hrdla sobě zaplesá, že země pod ním opět plane v květu. Má mysl jará, plná písní, vznětu, mě ptačím křídlem nese do lesa, až na obloze zlatá kolesa se „vozu“ zaskví, v moři sterých světů. Šum denní tichne, květ se k zemi kloní, a na klekání kdesi v dálce zvoní, stvol nepohne se, nezašumí klas... A jak to ptáče v hnízdečku se ztiší, kdy hlavu skloním, ve snů blahé říši zřím lesy, květy, hvězdný nebe pás...

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

97. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  2. Studánka. (Josef Václav Sládek)
  3. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Když usínám... (Růžena Jesenská)
  5. JARNÍ MOTIVY. (Herma Pilbauerová)
  6. Někam do daleka. (Růžena Jesenská)
  7. Píseň ovčáka. (Josef Kalus)
  8. Duo z pravěku. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V samotě. (František Cajthaml-Liberté)
  10. III. S lípy samé zlato padá, (Jaroslav Vrchlický)