Když usínám...

Růžena Jesenská

Když usínám, má duše k divným letí končinám: zřím nebe samé zlato nad hlavou, své srdce bíti slyším v klidu snů, luk vidím zeleň s luny záplavou a zdá se mi, že nikdy neusnu. A samý květ je širý prostor nekonečný svět, motýlů lehké chvění, bzukot včel u šídel míhání a broučků sbor a ptáků zpěv mi k sluchu doletěl, vod jasných šum a stromů rozhovor. A křídel moc já cítím usínajíc každou noc, tvých očí přikouzlím si čarojas a letím v kraje snivé divných krás, hned do slunečna v šumno pestrých luk, hned v lunný večer plný sladkých muk. A nevím nic, že duše jen je šťastnou prchajíc, že místo světel tma mne objímá a místo nebe nízce visí strop. – Kam zadívala bych se očima, – tak sladce klamat kdyby uměl hrob!

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

409. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  3. Někam do daleka. (Růžena Jesenská)
  4. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  5. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  6. III. S lípy samé zlato padá, (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jest mi tak blaze... (Vojtěch Pakosta)
  9. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Kouzlo poledne. (Jaroslav Vrchlický)