14. Sotva že vkročím v lesa stinné loubí

Vojtěch Pakosta

Sotva že vkročím v lesa stinné loubí a stromy nad hlavou se rozhučí, na sta se citů budí v srdce hloubi a v poesie květy vypučí. Ač jenom kvetou v samoty mé stínu a opuštěných žití na nivách, já s vroucím citem v kytičku je vinu a k srdci svému si je tisknu blah. Ó květy luzné! květy poesie! Jen vámi srdce mé vždy okřeje, kdy slunce štěstí v noc se mraků kryje a z ruky padá kotva naděje. Vás nespustím se, přátelé mi zlatí, mé duše květy, srdce pláč i smích! bych živiti vás měl a zalévati i krví srdce, vláhou očí svých.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

188. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEDLE CESTY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Jednu kytku... (Růžena Jesenská)
  3. Agátové květy. (Adolf Heyduk)
  4. Doslov. (Adolf Heyduk)
  5. Dva motivy. (Bohdan Kaminský)
  6. XV. Nač dýl si ňádra ostřežit, (Vítězslav Hálek)
  7. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Těch květů bude málo... (Adolf Brabec)
  9. KONEC HÁDKY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Květ a plod. (Jaroslav Vrchlický)