Já zapomenu...

Vojtěch Pakosta

Já zapomenu a tu ruku bílou, jež v cestu žití vmetala mně hloží, v hrob zpomínek mé odpuštění složí a láska květy vztýčí nad mohylou. A jestli paměť někdy v duši zbylou hořkosti krůpěj v příval bolů zmnoží: já pomodlím se, aby láska boží sklonila ruce na tu hlavu milou. Mé rámě ocel již v tom žití boji, hruď otužilá uzamkla se stenu, duch s hlavou vzneslou kráčí cestou svojí. A jako bojovník, jenž nezlořečí, o jednu ránu bohatším-li v seči, já klidně půjdu dál a – zapomenu! –

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

9. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Někdy... (Jaroslav Vrchlický)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  3. Tři stíny. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  5. OHEŇ. (Otakar Theer)
  6. V srdce mé usedla můra, (Josef Holý)
  7. Andante. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Samota. (Jaroslav Vrchlický)
  9. XXIII. Juž svatý zákon pevnou mocí platí; (Gustav Pfleger Moravský)
  10. IX. (Josef Kubelka)