Tatra-Füred.

Vojtěch Pakosta

Tatra-Füred.
Dne vzpomínám si Tater ve Füredu. – Ó čarokrásný letní den to byl, jenž do zátiší hor mě vyvábilvyvábil, obrazy ducha sytil nových vzhledů. Pod velikány s čely věčných ledů luzný se údol zraku objevil. Malebné město z větví kmitá vil, soch, fontan, stezek – – v stinných jedlí středu. Cigánských houslí víří melodie a krásu, kouzlo – kam jen zbloudí hled, plnými doušky srdce, duše pije. „Zde dávný Eden, kde nic nezabolí!“ já děl, však běda! ohlednuv se zpět, posetý kříži vidím – hřbitov v poli. 73

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta