V cizáctva poutech sténal český luh:
oblohy chmurné tíže olověná
hruď upomínala v porob těsný kruh
a z měst i hradů pod krov nuzných chatek
se utíkala mluva našich matek. –
Tam domov našla – bědná; zubožená,
jak ptáče v bouři v snět se choulíc kdes...
Jí v bible listech skrýval zbožně kmet,
jí k lidu v chrámě mluvil ještě kněz,
v ní děti učil modlit matčin ret,...
však těžký balvan, děsná tucha v hrudi,
že v hrob už klesla a se neprobudí.
V té době trudné, když nám smrti chlad
v hrob žití květy metal po vůkolí,
vyspěly děti v muže – apoštoly,
z těch našich nuzných, zbědovaných chat. –
„Probuď se, matko!“ krajem zaupěli,
„vždyť v žilách našich proudí tvoje krev,
jen vrazi tebe v hrobě míti chtěli; –
vstaň, matko slavná, ať tvých libozvuků
hlaholem srdce v jarém buší tluku
a sluncem světu plá tvé krásy zjev!“ –
Tak šli ti první naši apoštolé:
co mysl jich – to pro vlasť nadšení,
co srdce jich – to velké lásky role,
co život – práce v sebezapření.
A duchem, srdcem předním v této řadě
jenž slávy naší palmu z hrobu vznes;
byl – Štulc náš slavný, velký pěvec, kněz...
vzor práce, zásluh na národa sadě.
Byl učitelem, jenžto věštců slovy
nadšení pro vlasť v sterých srdcích vzňal,
byl pěvcem, jenž nám pěvce odchoval,
byl knězem z lidu, žije zas jen lidu,
zář světla šířil pod doškové krovy.
Byl bojovníkem, jenžto nezná klidu,
za pravdu, právo, svatý veda boj,
a mečem slova drahých statků chráně,
jak hrdina, jenž nezahodí zbraně,
kdy naň se vrhá lítých škůdců voj:
dotřímal prapor, v oběť přinášeje
volnosť i statky, nájezdníkům hláse,
že byť i šlapán, každý národ spěje –
„jen Kristem k pravdě, ku svobodě, spáse!“
Tak žil Štulc slavný. – Srdce, zlato ryzí,
jímž pro Bůh, pro vlasť celý život plál;
a jako hvězda, když nám v mraku mizí,
nezhasla – odkaz, jejž nám dochoval,
nech k novým činům rámě naše tuží,
a ducha k lásce znova k vlasti vzpruží,
k té matce drahé, již tak miloval.
A nechť se bouře znova na nás valí,
nech mraky záští obzor vlasti kalí,
kol hlav nám blesků mihají se hadi
a nesvornosti vstává ještěr dávný:
nezhyne národ, dokud ve své mládi
vychová muže, – jakým Štulc byl slavný.