V den letní jednou před lety,
tam v městě komunardů
jak zjev z pohádky zakletý
zřít bylo divnou gardu,
jež náhle jako rudý mrak
z všech země přišla dílů:
Každému členu hořel zrak,
každý měl jízvy, sílu,
každý šel jménem zástupů,
každý chtěl smýti potupu
a odvěký střást rabství znak
se sebe a soudruhů.
A táborem usedli v kruh
a pohrdali léčí
a bratrem nazval druha druh,
byť mluvil jinou řečí,
a mladý jun i šedý muž
si tiskli tvrdou ruku.
„Pro cíl společný dále služ,“
jich srdce řeklo v tluku,
„dej proň i krev a slední dech
a neustaň, až v okovech
nebudeš úpět k hanbě už
i své i všech soudruhů!“
A povstal každý pořadem,
by přednes touhy, žaly,
jak doma tam lid mře hladem,
jak okovy mu dali,
jak samoten je k boji sláb,
jak tajně svírá pěsti,
jak týrá jej i pán i dráb,
jak čeká na den štěstí,
jak útrap svých je právě syt,
jak tyranům chce v uši hřmít,
že spojen dnes všech zemí rab
ve jeden voj soudruhů.
Tak všichni sborem žehrali,
že stejné jho je kruší
a všichni slovo si dali,
že okovy zabuší
na brány panské, třeba zbraň
pochopů jim vstříc míří,
a zpět svou budou žádat daň,
ze které panstvo hýří –
v den jeden, v krásný První Máj
chřest okovů nechť letí v kraj
do ticha dílen, přes les, pláň
a duní krok soudruhů.
A když zavítal První Máj,
slib slavný stal se činem,
jak v bouři chvěl se širý kraj:
„My v prachu jak červ hynem,
se stolu pána hryžem kost,
jsme v pospas jeho zlobě,
my práce máme, hladu dost
a odpočinek v hrobě,
dnes hájit jdem svou lidskou tvář,
dnes oběť modle na oltář
klást nebudem, neb v požár vzrost
hněv svorných nás soudruhů!“
Kde práce býval rvavý spěch,
vše v mrtvém klidu leží,
kde výskot, strachem ztajen dech
před bouří, jež kol běží,
v ráz přestal supět pilný stroj
a komín prost byl kouře
a biřic chvěl se, tiskna zbroj –
však stále rostla bouře,
vždyť po ta dlouhá staletí
znal hanbu jen a prokletí
a poprve se spojil v boj
rod zjařmených soudruhů.
Buď zas, náš svátku, pozdraven,
dne probuzené pýchy,
ty svoláš opět raby ven,
připomnít pánům hříchy,
že pln je rabstva celý svět,
že sílu znají svoji,
že zbavit svých se chtějí běd
a půjdou zase k boji.
Kde ještě lid je ve spánku,
dech svěží v nachu červánků
tam, První Máji, pošli v let,
ať do řad jde soudruhů!