Proslov přednesen v slavnostní večer V. Štulce. dne 27. října 1887.

Vojtěch Pakosta

Proslov
přednesen
v slavnostní večer V. Štulce.
dne 27. října 1887.
V cizáctva poutech sténal český luh: oblohy chmurné tíže olověná hruď upomínala v porob těsný kruh a z měst i hradů pod krov nuzných chatek se utíkala mluva našich matek. – Tam domov našla – bědná; zubožená, jak ptáče v bouři v snět se choulíc kdes... Jí v bible listech skrýval zbožně kmet, jí k lidu v chrámě mluvil ještě kněz, v ní děti učil modlit matčin ret,... však těžký balvan, děsná tucha v hrudi, že v hrob už klesla a se neprobudí. V té době trudné, když nám smrti chlad v hrob žití květy metal po vůkolí, vyspěly děti v muže – apoštoly, z těch našich nuzných, zbědovaných chat. – „Probuď se, matko!“ krajem zaupěli, „vždyť v žilách našich proudí tvoje krev, jen vrazi tebe v hrobě míti chtěli; – vstaň, matko slavná, ať tvých libozvuků hlaholem srdce v jarém buší tluku a sluncem světu plá tvé krásy zjev!“ – 103 Tak šli ti první naši apoštolé: co mysl jich – to pro vlasť nadšení, co srdce jich – to velké lásky role, co život – práce v sebezapření. A duchem, srdcem předním v této řadě jenž slávy naší palmu z hrobu vznes; byl – Štulc náš slavný, velký pěvec, kněz... vzor práce, zásluh na národa sadě. Byl učitelem, jenžto věštců slovy nadšení pro vlasť v sterých srdcích vzňal, byl pěvcem, jenž nám pěvce odchoval, byl knězem z lidu, žije zas jen lidulidu, zář světla šířil pod doškové krovy. Byl bojovníkem, jenžto nezná klidu, za pravdu, právo, svatý veda boj, a mečem slova drahých statků chráně, jak hrdina, jenž nezahodí zbraně, kdy naň se vrhá lítých škůdců voj: dotřímal prapor, v oběť přinášeje volnosť i statky, nájezdníkům hláse, že byť i šlapán, každý národ spěje – „jen Kristem k pravdě, ku svobodě, spáse!“ Tak žil Štulc slavný. – Srdce, zlato ryzí, jímž pro Bůh, pro vlasť celý život plál; a jako hvězda, když nám v mraku mizí, nezhasla – odkaz, jejž nám dochoval, nech k novým činům rámě naše tuží, a ducha k lásce znova k vlasti vzpruží, k té matce drahé, již tak miloval. 104 A nechť se bouře znova na nás valí, nech mraky záští obzor vlasti kalí, kol hlav nám blesků mihají se hadi a nesvornosti vstává ještěr dávný: nezhyne národ, dokud ve své mládi vychová muže, – jakým Štulc byl slavný. 105
Básně v knize Růže a ostny:
  1. I. Dar skrovničký a maličký
  2. 2. To bylo slávy, jásotu a šumu,
  3. 3. Já poslouchal, co stromy šeptaly si,
  4. 4. Bělounká, vábivá,
  5. 5. V podzimním slunci šípek tvář si líčil,
  6. 6. Dnes veselý je život na pasece,
  7. 7. Košatých stinnou šel jsem cestou klenů,
  8. 8. Můj vonný lese! tvojí vábné šeři
  9. 9. Znáš-li ten poklid, jaký vládne v lese,
  10. 10. V les nejhlubší si také jednou zajdu,
  11. 11. Jak zlatem zkropeny,
  12. 12. Dnes k Tobě, k Tobě, Bože můj!
  13. 13. Vypráhlé vedrem, hory na úbočí,
  14. 14. Sotva že vkročím v lesa stinné loubí
  15. 15. Lesní květy, lesní květy,
  16. 16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její
  17. 17. Ó hudbo lesa čarovná,
  18. 18. Z těch bájí, ježto stromů zášer kryje,
  19. 19. Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce
  20. 20. Známou již pěšinkou
  21. 21. Jako chudý eremita
  22. 22. Potůček jasné křišťály
  23. 23. Co to bude, co to bude? –
  24. 24. Místečka známá z předešlého léta
  25. 25. I tu v lese rád si prodlím,
  26. 26. Rozloučení – rozloučení!
  27. Visio.
  28. Odpověď.
  29. Nero.
  30. Amor omnia vincit.
  31. Svatá Anežka.
  32. Mladá hrdinka.
  33. Duch a hmota.
  34. Ne strachem, ale blahem.
  35. Tajní křesťané.
  36. Mučednictví.
  37. Z lásky.
  38. Odkaz věků.
  39. V deskách nesmrtelných.
  40. Kříž.
  41. Odplata věčná.
  42. Za přesvědčení.
  43. Prázdné listy.
  44. Krvavé věno.
  45. Sanguis martyrum.
  46. Utopie.
  47. Doslov.
  48. Jarní.
  49. Já zapomenu...
  50. Modly.
  51. V poledne.
  52. Radosti venkovanů.
  53. Na kola voda smutně žlabem šumí...
  54. Na Volfsberku.
  55. V podzimní den.
  56. I.
  57. II.
  58. V tichu svátečním.
  59. Tatranským štítům.
  60. Pohled na Tatry.
  61. Tatranskému lidu.
  62. Tatra-Füred.
  63. V slovácké salaši.
  64. Genre z pusty.
  65. Malbám Rubensovým.
  66. Malbám Rubensovým II.
  67. Na Severním moři.
  68. Svatý Method u Borisa.
  69. Ryby sv. Antonína.
  70. Svatý Jiří.
  71. Svatá Dorothea.
  72. Růměň růží.
  73. Lvu XIII.*) k slavnosti Jeho druhotin kněžských dne 23. pros. 1887.
  74. Proslov přednesen v slavnostní večer V. Štulce. dne 27. října 1887.
  75. Františku Pravdovi ke dni sedmdesátiletých narozenin.
  76. B. Balbinovi. K 200leté památce jeho úmrtí.*)