Františku Pravdovi ke dni sedmdesátiletých narozenin.

Vojtěch Pakosta

Františku Pravdovi
ke dni sedmdesátiletých narozenin.
Tou zlatou stezkou, jíž Tys prvý šel, za Tebou mnozí sobě pospíšili – však toho kouzla žádný nenašel, jímž z lidu pro lid, jako proutkem z báje vytryskly milé povídky Tvé z kraje... V té trudné době, kdy jen chaty kryly jak ptáče v bouři, rodné mluvy zvuky a v dálce matný chvěl se jitra lem: Tys prvý k dílu přiložil své ruky a mluvy rodné milým hlaholem sil květy zářné v luh ten bez útěchy a perly sypal pod doškové střechy! Povídka veská – milá jak náš luh v červáncích ranních děcka spánek snící, než rozhoupá se zvonek na zvonici a skřivan zpěvem rozechvěje vzduch; jak lesy naše, stráně, údol snivý, v nich potůčkové jasní, švitořiví zakvetla Tebou pod našimi krovy. Nech jiný vzletem výše unesen jí zdobit chvátal obraty a slovy, Tys jejím Tvůrcem přece zůstal jen. 106 Pro tebe neplál cizích luhů květ – tam ve vísce, co kolébka Tvá stála, Tvá mysl záhy láskou k lidu vzplála, ves česká v jihu – to Tvůj drobnosvět. V něm postav prostinkých ten život všední prchavou jiným vlnou na potoku v paprscích jasných slunka o poledni zazářil Tvému vnímavému oku; v té směsi pestré, jako ve žní času plá temný koukol vedle zlatých klasů, u stínu zloby září ctnosti jas: Ty stín i světlo tahy mistrnými jsi okreslil nám z žití toho řas pravými skvosty – povídkami svými. Aj, od té doby, co v tom hloučku malém po prvé vlastí znělo jméno Tvé, den jasný prohřál nivy zmrtvělé. Kde jeden dřív – aj dnes už četné davy z těch poupat květů září na luhy... však nelekám se, ni ten jas s Tvé hlavy nesejme vavřín ranné zásluhy. V zrcadle děje sama sebe zříti, jak lid náš myslí, mluví, jedná, cítí, co k zhoubě jemu, co mu plodí česť,... to vrchol upřímné Tvé práce skvělý, ač v tom i jiní pravdu pověděli, přec jenom jeden Pravda u nás jest! To vědomí nech těchy zářivým červánkem v dnů Tvých podvečer se nítí! 107 Dnes k zasloužené slávy věncům svým přijmi i toto chudé písně kvítí, jež z úcty jen a vřelé upřímnosti šetrně v důkaz skrovný podávaje přináší Tobě pěvec téhož kraje, v němž původ vzaly povídek tvých skvosty! 108
Básně v knize Růže a ostny:
  1. I. Dar skrovničký a maličký
  2. 2. To bylo slávy, jásotu a šumu,
  3. 3. Já poslouchal, co stromy šeptaly si,
  4. 4. Bělounká, vábivá,
  5. 5. V podzimním slunci šípek tvář si líčil,
  6. 6. Dnes veselý je život na pasece,
  7. 7. Košatých stinnou šel jsem cestou klenů,
  8. 8. Můj vonný lese! tvojí vábné šeři
  9. 9. Znáš-li ten poklid, jaký vládne v lese,
  10. 10. V les nejhlubší si také jednou zajdu,
  11. 11. Jak zlatem zkropeny,
  12. 12. Dnes k Tobě, k Tobě, Bože můj!
  13. 13. Vypráhlé vedrem, hory na úbočí,
  14. 14. Sotva že vkročím v lesa stinné loubí
  15. 15. Lesní květy, lesní květy,
  16. 16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její
  17. 17. Ó hudbo lesa čarovná,
  18. 18. Z těch bájí, ježto stromů zášer kryje,
  19. 19. Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce
  20. 20. Známou již pěšinkou
  21. 21. Jako chudý eremita
  22. 22. Potůček jasné křišťály
  23. 23. Co to bude, co to bude? –
  24. 24. Místečka známá z předešlého léta
  25. 25. I tu v lese rád si prodlím,
  26. 26. Rozloučení – rozloučení!
  27. Visio.
  28. Odpověď.
  29. Nero.
  30. Amor omnia vincit.
  31. Svatá Anežka.
  32. Mladá hrdinka.
  33. Duch a hmota.
  34. Ne strachem, ale blahem.
  35. Tajní křesťané.
  36. Mučednictví.
  37. Z lásky.
  38. Odkaz věků.
  39. V deskách nesmrtelných.
  40. Kříž.
  41. Odplata věčná.
  42. Za přesvědčení.
  43. Prázdné listy.
  44. Krvavé věno.
  45. Sanguis martyrum.
  46. Utopie.
  47. Doslov.
  48. Jarní.
  49. Já zapomenu...
  50. Modly.
  51. V poledne.
  52. Radosti venkovanů.
  53. Na kola voda smutně žlabem šumí...
  54. Na Volfsberku.
  55. V podzimní den.
  56. I.
  57. II.
  58. V tichu svátečním.
  59. Tatranským štítům.
  60. Pohled na Tatry.
  61. Tatranskému lidu.
  62. Tatra-Füred.
  63. V slovácké salaši.
  64. Genre z pusty.
  65. Malbám Rubensovým.
  66. Malbám Rubensovým II.
  67. Na Severním moři.
  68. Svatý Method u Borisa.
  69. Ryby sv. Antonína.
  70. Svatý Jiří.
  71. Svatá Dorothea.
  72. Růměň růží.
  73. Lvu XIII.*) k slavnosti Jeho druhotin kněžských dne 23. pros. 1887.
  74. Proslov přednesen v slavnostní večer V. Štulce. dne 27. října 1887.
  75. Františku Pravdovi ke dni sedmdesátiletých narozenin.
  76. B. Balbinovi. K 200leté památce jeho úmrtí.*)