Františku Pravdovi
ke dni sedmdesátiletých narozenin.
Tou zlatou stezkou, jíž Tys prvý šel,
za Tebou mnozí sobě pospíšili –
však toho kouzla žádný nenašel,
jímž z lidu pro lid, jako proutkem z báje
vytryskly milé povídky Tvé z kraje...
V té trudné době, kdy jen chaty kryly
jak ptáče v bouři, rodné mluvy zvuky
a v dálce matný chvěl se jitra lem:
Tys prvý k dílu přiložil své ruky
a mluvy rodné milým hlaholem
sil květy zářné v luh ten bez útěchy
a perly sypal pod doškové střechy!
Povídka veská – milá jak náš luh
v červáncích ranních děcka spánek snící,
než rozhoupá se zvonek na zvonici
a skřivan zpěvem rozechvěje vzduch;
jak lesy naše, stráně, údol snivý,
v nich potůčkové jasní, švitořiví
zakvetla Tebou pod našimi krovy.
Nech jiný vzletem výše unesen
jí zdobit chvátal obraty a slovy,
Tys jejím Tvůrcem přece zůstal jen.
106
Pro tebe neplál cizích luhů květ –
tam ve vísce, co kolébka Tvá stála,
Tvá mysl záhy láskou k lidu vzplála,
ves česká v jihu – to Tvůj drobnosvět.
V něm postav prostinkých ten život všední
prchavou jiným vlnou na potoku
v paprscích jasných slunka o poledni
zazářil Tvému vnímavému oku;
v té směsi pestré, jako ve žní času
plá temný koukol vedle zlatých klasů,
u stínu zloby září ctnosti jas:
Ty stín i světlo tahy mistrnými
jsi okreslil nám z žití toho řas
pravými skvosty – povídkami svými.
Aj, od té doby, co v tom hloučku malém
po prvé vlastí znělo jméno Tvé,
den jasný prohřál nivy zmrtvělé.
Kde jeden dřív – aj dnes už četné davy
z těch poupat květů září na luhy...
však nelekám se, ni ten jas s Tvé hlavy
nesejme vavřín ranné zásluhy.
V zrcadle děje sama sebe zříti,
jak lid náš myslí, mluví, jedná, cítí,
co k zhoubě jemu, co mu plodí česť,...
to vrchol upřímné Tvé práce skvělý,
ač v tom i jiní pravdu pověděli,
přec jenom jeden Pravda u nás jest!
To vědomí nech těchy zářivým
červánkem v dnů Tvých podvečer se nítí!
107
Dnes k zasloužené slávy věncům svým
přijmi i toto chudé písně kvítí,
jež z úcty jen a vřelé upřímnosti
šetrně v důkaz skrovný podávaje
přináší Tobě pěvec téhož kraje,
v němž původ vzaly povídek tvých skvosty!
108