B. Balbinovi.
K 200leté památce jeho úmrtí.*)
Jak řeka prudká dějin proud se valí –
a nad ním tyran – neúprosný čas –
své třímá žezlo. – Libodechá Vesna
nech květy oliv Jeho břehy halí,
neb měst i dědin dravcem na pospas
rozpřáhne křídla války bouře děsná;
nech po stoletích na zřícenin hrudi
se odumřelý národ v hrobě budí,
či v hrdé čelo světovládné říše
ze stínu ruka: „Mene, tekel...“ píše –
dál proud ten letí – nic ho nezastaví.
A člověk – krůpěj v tomto moři valném,
kam nazpět věků mlžné do dálavy
svým zrakem stačí – toužně ohlédá se.
Tu orlem letí, tu jak v brodu kalném
potápěč hledá vzácných perel skvost,
se v hloubky noří, aby v pravdy jase
své vlasti dávnou zbádal minulosť.
Ó požehnaní v neúnavné píli,
kdo práci této život zasvětili!
*) Předneseno v slavnostní večer, pořádaný Družstvem Arn. z Pardubic, v Praze dne 28. listopadu r. 1888.
109
V svém díle žijí – a jich po století
si vděčné vlasti vzpomínají děti.
Tak dnes i my! – Aj z minulosti dob
zjev muže práce na dědičné roli,
ač dva již věky zřely jeho hrob,
jak hvězda září vlasti po vůkolí,
v níž zrozen, život věnoval jí celý.
Toť Balbín – slavný dějepisec český!
mnich v říze chudé, v osamělé celi,
jejž podnes paměť v zlaté píše desky.
Muž lásky k Bohu, k vědám, rodné zemi,
kdy nejtrpčejší pohár bolů pila,
po troskách jejích, krve šlépějemi
zachovat spěje, památka kde zbyla
po předcích slavných, slavném českém jménu.
Pergamen vzácný chvátí ze plamenu,
ze hradů, měst a rumovisek změti
si žalný obraz tiskne do paměti
a rukou schvělou ve své chudé cele,
zrak upíraje v rány Spasitele,
vzpomíná vlasti – její píše děje. –
A v boly její kdy se duše zhříží,
žaloby povzdech na rtu se mu chvěje:
„Jak láska trpíš na bolestném kříži!“
Tak rukou pilnou dávných časů jmění
dochoval Balbín – z velké k vlasti lásky;
děj přesný klada vedle pouhé zkazky,
by nic nekleslo v tůni zapomění.
110
Jak řeka prudká dějin proud se valí. –
Přes květné lány, žalné přes rumy
jdou věky nové – nové výzkumy;
však dílo ducha, jejž nám dochovali
předkové dávní – byť i bylo chudé,
vždy hodným synům draho, vzácno bude.
Proto by časem mnohé ducha jmění
nepřízní věků kleslo v zapomění:
dochová vděčně česká mysl věrná
Balbína dějin díla – nesmrtelná!
111
OBSAH.
I.
Na lesních procházkách.
Stránka
Dar skrovničký a maličký5
To bylo slávy, jásotu a šumu6
Já poslouchal, co stromy šeptaly si7
Bělounká, vábivá8
V podzimním slunci šípek tvář si líčil9
Dnes veselý je život na pasece10
Košatých stinnou šel jsem cestou klenů11
Můj vonný lese! tvojí vábné hrudi12
Znáš-li ten poklid, jaký vládne v lese13
V les nejhlubší si také jednou zajdu14
Jak zlatem zkropeny lesknou se vrchy15
Dnes k Tobě, k Tobě, Bože můj!16
Vypráhlé vedrem hory na úbočí17
Sotva že vkročím v lesa stinné loubí18
Lesní květy, lesní květy19
Šla Krása lesem20
Ó hudbo lesa čarovná21
Z těch bájí, ježto zášer stromů kryje22
Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce23
Známou již pěšinkou24
Jako chudý eremita25
Potůček jasné křišťály26
Co to bude, co to bude?27
Místečka známaznámá z předešlého léta28
I tu v lese rád si prodlím29
Rozloučení – rozloučení!30
113
II.
Z katakomb.
Visio33
Odpověď34
Nero35
Amor omnia vincit36
Svatá Anežka37
Mladá hrdinka38
Duch a hmota39
Ne strachem, ale blahem40
Tajní křesťané41
Mučednictví42
Z lásky43
Odkaz věků44
V deskách nesmrtelných45
Kříž46
Odplata věčná47
Za přesvědčení48
Prázdné listy49
Krvavé věno50
Sanguis martyrum51
Utopie52
Doslov53
III.
Z cest a pěšin.
Jarní57
Já zapomenu58
Modly59
V poledne60
Radosti venkovanů61
Na kola voda smutně žlabem šumí63
Na Volfsberku64
V podzimní den66
U jezera Bodamského67
114
V tichu svátečním69
Tatranským štítům70
Pohled na Tatry71
Tatranskému lidu72
Tatra-Füred73
V slovácké salaši74
Genre z pusty75
Malbám Rubensovým I.76
II.77
Na severnímSeverním moři78
IV.
Legendy.
Svatý Method u Borisa81
Ryby sv. Antonína86
Svatý Jiří89
Svatá Dorothea92
Růměn růží95
V.
Příležitostné.
Lvu XIII. ku slavnosti druhotin kněžských dne 23. prosince 188799
Proslov. Přednesen v slavnostní večer Václava Štulce dne
27. října 1887103
Františku Pravdovi ke dni sedmdesátých narozenin106
B. Balbínovi. K 200leté památce jeho úmrtí109
E: tb; 2005
115