DÁL ZA TEBOU JDU...

DÁL ZA TEBOU JDU...
DÁL za Tebou jdu, Ideale, dál za Vámi jdu, dítě mé – a jestli někdo třetí stále mi v cesty Vaše nenadále vždy veběhne – toť lhostejné! Toť osud Krásy už je taký: je stíhána jak v lese laň... Já nad profánní světa zraky si vynáším Vás nad oblaky, klep ulice k Vám nemá práva, mé heslo čisté jak má zbraň: Buď krása Vaše zdráva! 48 Já miluji Vás jinak zcela a jinak s Vámi sejdu se: to obloha zahoří celá východu slávou zkrvavělá, až čluny naše sjedou se. A bouře mořská, sladký blude, nám rozhučí se v naše sny, a vonět budou růže rudé, a vítr bude, jaro bude, jež květy v cestu střásá... Má číš se sladce v ruce chví: Buď zdráva Vaše krása! Bdím v noci sám... Má lampa hasne – a myšlenky mé letí k Vám. Než duše moje k spánku zasne, na Vaši krásu, dítě krásné, ten pohár rudý pozvedám. A vzpomínám: Vy spíte asi – ó, chtěl bych aspoň chvíli tak svůj obdiv Vaší divné krásy vyšeptat v tmavé Vaše řasy – – a svědkem jest jen noc ta tmavá, co volám tmě v mlhavý zrak: Buď krása Vaše zdráva! Ó, miluji Vás. – Kráse klaním se ve Vás, slavím Přírodu – A je mi, jak bych před svitáním, v tvář tváří chvějným hvězdám ranním, kdes v horách čekal východu... Ó, kdy a kde? Ó, z Vašich retů tak slyšet slova čaromoc! – – 49 A na vzdor mrakům, na vzdor světu, Vám, nejkrásnější ze všech květů, svou zvedám číš, má duše jásá Vám na shledanou! – Dobrou noc! Buď zdráva Vaše krása! V noci 17/1