CO PSAL JSEM VÁM –
Co psal jsem Vám – co ty mé listy byly?
To v podzimu tak padá lupení
se stromu, který stárne, a jen chvílíchvíli
sní o máji a slavném vzkříšení.
A jdete kolem... a pak vyhnete se...
Ty listy zvadlé jsou Vám na obtíž...
Ó, dítě, jděte, kam Vás mládí nese!
Můj strom je skácen – cesta prázdna již.
Já vím, je pozdě. Jdete jarem, jarem –
a já jdu mlhou jeseně v svůj cíl.
Jen jednu hořkost cítím nad tím zmarem:
já nevím, čím jsem Vám kdy ublížil.
V mé duši vždycky budete tak žít:
tak divně krásná, neznámá a tmavá...
A musí-li se cesty rozdělit,
Vás volat zpátky, nemám, nemám práva.
A nemohu se ani za Vás bít:
svět viděl by v tom – všední prohřešení.
Kdo dovede z těch davů pochopit,
čím byla jste mi v pusté vřavě denní!...
81
Mé světlo hasne... Oči přivírám –
v tmu Vašich očí hoří paprsk žárný:
když ve snu jenom svítíte mým tmám,
ten krásný sen – ten nebyl přece marný.
29. listopadu.
82