V kom cit je k pravdy prorokům.
V kom cit je k pravdy prorokům,
v kom pravé srdce bije,
kdo touží, aby otrokům
vše jařmo padlo s šíje, –
ten vzdává Bohu vroucí dík,
že kostnický náš mučedník
až podnes přece žije.
Když Řím jen vlád a v pouta bil,
co teď svým právem zveme,
tu, mistře český, tys to byl,
jenž neznals bázně němé
a mluvils k modle národů:
My chceme v Kristu svobodu,
své Boží právo chceme!
To vzkypěl hněv! Jen pryč s ním už;
ať zhyne kacíř lhavá! –
Však dals jim zřít, co jest to muž
a co to víra pravá.
Stáls pevně jako žula hor,
i v smrti byla svatý vzdor
tvá mučednická hlava.
A pak ten mocný český vzruch,
když zhasls na hranici!
To zapálil si tebou Bůh
svůj národ žalostnící.
58
Vše za pravdu se nadchlo v boj,
lid český byl to jeden voj,
hle, Boží bojovníci. – –
Teď chmurno je. Je smutno teď.
I vlast i Sion kvílí.
I víry zvěst jen jako měď,
dost slov, však málo síly.
Můj Bože, přijde ještě čas,
kdy srdcem, duchem budem zas,
čím Husité kdys byli?