V kom cit je k pravdy prorokům.

Jan Pelíšek

V kom cit je k pravdy prorokům.
V kom cit je k pravdy prorokům, v kom pravé srdce bije, kdo touží, aby otrokům vše jařmo padlo s šíje, – ten vzdává Bohu vroucí dík, že kostnický náš mučedník až podnes přece žije. Když Řím jen vlád a v pouta bil, co teď svým právem zveme, tu, mistře český, tys to byl, jenž neznals bázně němé a mluvils k modle národů: My chceme v Kristu svobodu, své Boží právo chceme! To vzkypěl hněv! Jen pryč s ním už; ať zhyne kacíř lhavá! – Však dals jim zřít, co jest to muž a co to víra pravá. Stáls pevně jako žula hor, i v smrti byla svatý vzdor tvá mučednická hlava. A pak ten mocný český vzruch, když zhasls na hranici! To zapálil si tebou Bůh svůj národ žalostnící. 58 Vše za pravdu se nadchlo v boj, lid český byl to jeden voj, hle, Boží bojovníci. – – Teď chmurno je. Je smutno teď. I vlast i Sion kvílí. I víry zvěst jen jako měď, dost slov, však málo síly. Můj Bože, přijde ještě čas, kdy srdcem, duchem budem zas, čím Husité kdys byli?