To nejdůležitější!

Jan Pelíšek

To nejdůležitější!
Sk. ap. 16, 30: ...co já mám činiti, abych spasen byl?
Co hodno v světě milování, co skvostného má pro nás zem, vše jednou v bouři umírání nás opustí, než dohasnem. To pole pilné práci naší, to zemské ovoce všech snah, ty zjevy milých sebe dražší – nám zmizí jako v hlubinách. A co kdy bol neb jásot žití nám v srdci dojmů rozvířil buď v zlých dnů zlobném vlnobitívlnobití, buď za šťastných a krásných chvil; co nadchlo z umění a vědy a dalo vzlet nad všední shonshon, to všecko ztichne naposledy, jak zmlklé písně mrtvý tón. [1] Než, vše ať jednou na té zemi nám zhasne, ztichne kol a kol, přec nepřestane, neoněmí té jedné touhy svatý bol: Co za hrobem teď na mne čeká? Tma? Světlo? Slast či věčný kvil? Jdu tam, kde blažen cherub kleká? Jsem spásy jist? Je Bůh můj díl? – Jsme živi dosud. – K světla zdroji zve dosud vlídně Kristův hlas. Než dojde k poslednímu boji, ó vykupujme věrně čas. Ať svět si zoufá neb se rouhá, než zahřmí věčnost: Proč jsi žil? – nám nejpřednější ta buď touha: co činit, abych spasen byl?