Sám a sám!

Jan Pelíšek

Sám a sám!
Jan 16, 32....rozprchnete32: ...rozprchnete se jeden každý k svému a mne samého necháte; ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest.
Kde bolestí je tvému hoři rovných, ty pýcho lidstva, muži Golgaty! A nad kterým z tvých bolů nevýslovných má zaplakati víc duch dojatý! Ty’s velik vším. – A přec vždy mysl trne, když také ten tvůj osud vzpomínám, jak bojovals své boje strastiplné tak světem opuštěn, tak sám a sám! Jak bylo poskrovnu těch věnců přízně, jež miláčků tvých vděčný cit ti vil! Kde byl kdo z tvých, když přišly doby trýzně a spadl příval nejtemnějších chvil! Když smuten na smrt lkal jsi v Getsemane a pak, když vstříc tě vlekli potupám 33 a bili tebe v líce uplvané, – byl’s opuštěn, stál’s v hrůzách sám a sám! A nebyla to běda tvoje celá; – i když byl’s vítán, Pane, zástupům byls přec jen hvězda velká, osamělá svým duchem božským, velebou svých dum. Tvé čisté srdce hříšní nechápali, tvé světlo příliš jasné bylo tmám, i tvoji věrní z částky jen tě znali, ty žil jsi nepochopen, sám a sám. Než, ty’s to snes a přemoh: Bůh byl s tebou. – My koříme se v úctě, v úžasu a v slzách nad láskou a nad velebou, jež září tklivě tak z tvých zápasů. A byť i nás kdy všichni opustili, vždy sílu vítěznou to skytne nám, jak kráčel’s ty tmou k světlu, k nebes cíli tak světem opuštěn, tak sám a sám!