Na nebe vstoupení.

Jan Pelíšek

Na nebe vstoupení.
Tak zhasl v tmách! – Jeho tužby a přání těm se jen smáli jak blouznivým snům; ba, ještě v posledním smrtelném lkání terčem byl potupy bezcitným rtům. Ale již z hoře a z bojů a prací Boží rek kříže co vítěz se vrací do věčné slávy, v svůj otcovský dům. Družina miláčků zamlkle, tiše v dál hledí v pohnutí velikých chvil; pak ale Kristu jdou vydobyt říše. – Jací to rekové nezdolných sil! Co jsou jim strasti? Co smrt nebo žití? V sirobu, v žalář a v muka jim svítí útěchou zářivou nebeský cíl. – Rozumíš, srdce? – Kdo v Boží kde zbroji hledíš boj víry vždy statečně vést, nezoufej pod křížem! Neklesej v boji! Vzdoruj, když nepravost zdvihá svou pěst! Z muk srdcí zkoušených, s Golgat a hranic volá to: Nehynem pro nic a za nic; světlo a vítězství, cíl našich cest! 42