Ohnivý sloup.

Jan Pelíšek

Ohnivý sloup.
Kam pohlédne Čech věků pohřbených v pláň neb v našich dnů práci a znoj, ach, všudy jen bouř mu burácí v skráň, náš osud je boj a jen boj. A přece ať v dáli se tmí to a mračí, lid Husův on zmužile ku předu kráčí: Sloup ohnivý vidí náš duch, v něm k vítězství vede nás Bůh. Ten ohnivý sloup – toť velký ten děj, jenž z kostnické hranice vzplál a blesků svých žár a jisker svých rej z Čech do světa širého vál. 59 Ta pravda, jež z Písma jen proudí se čistá, a bratrství, rovnost a svoboda z Krista – toť plamů těch velebná zář, jíž laje a spílá jen tmář. Ten ohnivý sloup – jak povznesl on zem kalicha z porobných běd! Jak děsil on Řím a křižáků shon, když Tábory do boje ved! Jak velebně z Jednoty bratří se třpytil! Jak dojemně vyhnancům v žal jejich svítil! V něm Komenský, klesaje v hrob, zřel záruku lepších zas dob. Nuž, na ohni tom – kdo bránit nám smí? – svou pochodeň zapal, kdos Čech! A po vlasti dál ji směle nes v tmy, ať světlo je ve srdcích všech, ať Husův duch plápolem vyšlehne všudy, a sálá nám v práce a v boje a v trudy! – Tak platně a pro všechen věk buď pomstěn náš kostnický rek. 60