Hospodin kraluje!

Jan Pelíšek

Hospodin kraluje!
Žalm 93, 1.1: Hospodin kraluje.
V rovinách, v údolích klas zmizel po polích, rok bude zas jako odkvetlým snem. Pot marně neřinul, lid hladem nehynul, zas svoje úrody vydala zem. Zas se Bůh laskavě znal k svojí rodině, smíšsmíš, srdcesrdce, mlčeti v posvátné hodině? Nechať to hlaholí přes hory přes doly: Hospodin kraluje, těšme se v Něm! Nic ovšem v útěchu nezraje bez vzdechů, zřel i rok tento dost zmařených snah; v oddechu – ve práci, v chýši i v paláci dost srdcem zmítal tu žal a tu strach. Ale trud všechen, – ty zemřelých mohyly, – přístrachy, pohromy, – strasti, jež zranily, – lidstvu to zvěstuje: Hospodin kraluje! Zachvěj se před Ním a pokoř se v prach! K němu, jejž velebí zem i duch na nebi, života jásot i smrtelný ston, k Němu se tulíme. – Kterak Jej poctíme? V srdcích mu postavme z věrnosti trón. Lká-li kdo opuštěn v bídě neb v nemoci, povzbuďme, potěšme slitovnou pomocí. Slz rosa setřená ona pak znamená: Hospodin kraluje! Láska toť On! 61 On naše síla je! – – Zraje, až dozraje také ten život k dnům dobrým neb zlým; úsilí šlechetná, nepravost nesčetná – všecko to dospěje ku věčným žním. – Pane, až pokyneš bledému anjeli, aby již pokosil, co jsme tu zaseli, dej, by i skonání vyznělo v plesání: Hospodin kraluje! Na věky s Ním!