Náš klenot.

Jan Pelíšek

Náš klenot.
Vždy jen budit staré žaly, staré, trapné záhady? Lkát jen, jak nám rozchvátali našich otců poklady? Ne. – Vždyť jeden klenot dávný zbyl namnám přec z dob zlých, drahocenný, veleslavný: Bible, kniha knih. Její divy – o těch víte: Mistra Jana rekovnost; spor, jejž vedli Táborité za pravdu a za volnost; síla, jakou Čech hnul světem bojem za kalich – to byl žár, jenž zaplál vznětem z Bible, knihy knih. Pak, když hoře neslýchané vzešlo naší otčině, kdo to učil předky štvané trpěti tak hrdinně? V exilu když duch jim kvílil nebo v žalářích, kdo je těšil, kdo je sílil? Bible, kniha knih. Její moc ta nepřestane. Jest a bude světlem v tmách, 86 jímž vždy znovu v lidstvu vzplane život nejsvětějších snah. Bol a rány, které strojí smrt a strast a hřích, ty svým Božím lékem hojí Bible, kniha knih. – Jest boj duchů. Svět se chystá na bouře a na převrat. Tesklíš kdo, jak s vírou v Krista neklesnout? Jak odolat? – Neklesneme! Odoláme! Jen ať po otcích v pravdě za svůj klenot máme Bibli, knihu knih!