Běda pokoj majícím na Sionu!

Jan Pelíšek

Běda pokoj majícím na Sionu!
Amos 6, 1.
Jsme jako ostrůvek, jenž trčí v moři. Kol v naše hráze bije příboj vln; tam trhá břeh, tu mnohý stan nám boří a všechen obzor samých bouří pln. Vše ohrožuje pohnutých dob příval, v čem Kristův lid své útočiště míval. A my? – Jsme klidni. Hospodin či Bál, však nějak bylo, nějak bude dál. Jsme zchudlé děti otců bohatýrů. Kdo tužbám našim skytá ochranu? Kdo cení naše snahy, naši víru, kdo cítí s námi z rodu Slovanů? I nejlepší ti opodál jen stojí a starý nepřítel ten dále brojí. A my? – Lnem k sobě jako jedna krev? Ach, cizí jsme si; samý spor a hněv. 79 Jsme zbylá hrstka Božích bojovníků, tak malá, nepatrná na venek; a všecko proti nám je v svorném šiku, co nových sil a vášní rodí věk. Tu křižáctvo náš svatý prapor trhá a tu zas nevěra se na něj vrhá. A my? – Je v boji každý z našich řad? Jen zmalátnělost zírá odevšad. Tak hynem potichu. Tak hasne zvolna z dob tolerančních hvězda zářivá. Co zbylo, jest jen upomínka bolná, jest rozklad, práchnivění za živa – – Ty, Bože, pohroz s nebeského trónu všem pokoj majícím zde na Sionu! Ty promluv! Snad by přec náš hluchý voj pak procit s heslem: Svorně v čin a boj!