Život zjeven jest.

Jan Pelíšek

Život zjeven jest.
1. Jan 1, 2: Život zjeven jest.
Co pohanstvo v nejvyšším vzletu svých dum jen tušilo v dáli jak ve snu, co toužil od pradávna Jakobův dům v svých osudů slávě i děsnu, co duše nám s pláčem a marně tu hledá, když tíží ji hřích a žalostí běda, to přinesla světu ta betlémská zvěst: Život zjeven jest! Ach, druhdy jsme bloudili temnem i my, než našli jsme spásy své Betlém, a v záhady života, v ty jeho tmy vtip lidsky jen kmital svým světlem. Však srdce když nejvíc se bálo a třáslo, to světlo jak bludička bařin nám haslo; a teď – slunce věčně nám plamení, Kristus – smíření! I nám sice vtisknut je časnosti ráz a štěstí pod sluncem je zrádné; i nám dá pocítiti život svůj mráz a mnohé, co kvete, to zvadne. Než, ačkoli pozemských nadějí růže nám bouře a vichřice zlomiti může, nám ve srdci pučí, ať všudy je zmar, květy věčných jar. 6 I my ovšem dojdeme cíle svých cestcest, ten spíš a ten za delší dobu, i nám zhasnou plápoly pozemských hvězd a skryje nás hlubina hrobu. Než, nechať nám smrť jednou na dvéře buší, to neplní hrůzami křesťana duši; nám za nocí hrobu den lepší se stkví, den to vítězství! A proto kdož z přeludů procitls již a okřáls v té z Betléma záři, ty zaplesej! Byť tě pak tížil i kříž, ty dál putuj s jasnou vždy tváří! A světlem svých skutků to rozhlašuj všudy a nes co svou korouhev v boje a trudy to poselství spásy, tu vánoční zvěst: Život zjeven jest!