Je setby čas.

Jan Pelíšek

Je setby čas.
Luk. 8, 4: Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své.
Je setby čas, je setby čas, tam kolem nás to šumí jarně a kde kdo tesklil, doufá zas a těší se, že nesel marně a z práce po všem naříkání,naříkání že zkvete Boží požehnání. Ó duše, zříš, ó duše, zříš tu roli krasší, roli Boží, kde pravdy, dobra, spásy říš má rozkvetnouti v světa hloží a pro niž druhdy v svatém boji tak mnoho snesli předci tvoji? Již staletí, již staletí rozsevač Kristus světem kráčí, chtě v žal tu radost zaseti a niče hříchu símě dračí. Ať zima, ať se jaro vrací, On volá k věrným: K setbě, k práci! Kde život pln je blaha vnad, kde bída trápí chatrč chudou, kde stářím omšen již dnův sad, kde srdce dítek kyprou půdou, i tam, kde role spustošenaspustošena, kéž ctnostmi se to rozzelená! 27 Čas setby je, čas setby je po kruté na Sionu zimě! Nuž, dřív než hrob nás přikryje, v tu časnost věčné sejme símě. Byť bouře žeň snad spustošily, jen Pán když řekne: Věrni byli.