Bohu blíž.

Jan Pelíšek

Bohu blíž.
Řím. 8, 28.28: Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
Když půlnočně se nad zemí to tmělo a spánek trpitelům oddech nes, tu v moři věčnosti to zahučelo a starý rok on v tůni času kles. Než, na východě tam se z mrákot nořínoří, hlehle, anjelská jakási postava; 18 kol čela jí jak jitřní zář to hoří – – toť Nový Rok, jenž zemi nastává. Tvář anjela je rouškou zahalena a ruka drží knihu zavřenou; v té rukou Boží napsána jsou věna, jež naší snahy budou odměnou. Den svítá. Anjel blíž a blíže kráčí; než, stále zastřen jeho obličej; a lidstvo vstříc mu volá v touze, v pláči: Jen štěstí přines nám! Jen štěstí dej! Jen her a žertů dost chce mít krev mladá a klid, jen klid zas touží sešlý kmet; tu chudý zas jen jmění víc si žádá a chorý lká: Mé zdraví dej mi zpět! Tam rodiče se o své dítky chvějí, tam na soupeře pomstu volá sok; a tak ty dítky prachu lkají, přejí a každý chce jen šťastný nový rok. Host s nebe mlčí však. Až vytrh tiše z té svojí knihy jeden zlatý listlist, a ten když doletěl až k zemi s výše, moh každý na něm tato slova číst: „Ať nesu vám, co blaží nebo souží, ať světlo plá neb smrť svým mečem tne, vše tomu srdci k dobrému jen slouží, jež vždycky věrně k svému Bohu lne.“ 19 Ó duše lidská, rozuměj té báji. Jen v Bohu pramen všeho blaha měj, jen vše, co dnové další tobě dají, co úkol v škole spásy přijímej; a pak, ať spatříš radosť vůkol kvésti neb nechať uložen ti těžký kříž, ten Nový Rok ti přines pravé štěstí, on přived tebe Bohu, Bohu blíž!