V den konfirmace.

V den konfirmace.
I letos jako z nebe jas se zdá nám tebe zdobit zas, ty útulný náš chráme. A přece, dítky milené, nám tesklí srdce rozchvěné, jak loučit když se máme. Ty dny, jež v Božím úkolu jsme prožili tu pospolu, ty čím že býti měly? To v srdcích vám, v tom sídle vin, chtěl roznítiti Hospodin své lásky plápol vřelý. Nuž, zahořel tam, vzplápolal? – Vy nyní máte brát se dál v let mladých jaro krásné, – co, jestli svatý oheň ten zlem světa bude uchvácen a udušen a zhasne? Až přiblíží se svůdně hřích a mluvou řečí lahodných vám zalichotí jemně; až soužení a různá strast se na cesty vám bude klást jak bouřná noc tak temně; 47 až navěje nám do duší (– co, teď z vás nikdo netuší –) ten život sníh svých trudů, zachráníšzachráníš, hloučkuhloučku, mlád i stár ten svatý slib, ten Boží žár: Já Kristu věren budu? – A to jest to, proč v chvíli tu v nás zní hlas teskných pocitů, jak loučit když se máme. A proto, květy rodinné, štít modlitby jen jediné nad vámi pozvedáme. Ti drazí vaši, všickni my zde lkáme vzdechy vroucími ku Pánu všeho žití: Ať zakusíte cokoli, kéž víry svaté plápoly, kéž vaše světlo svítí! Ať zbožňuje svět zisk, jen zisk, ať doufá v klam a ve útisk a jedná licoměrně, vás k špatnosti nic nepřinuťnepřinuť, vám chloubou to a heslem buď: Vždy poctivě, vždy věrně. A ať vám štěstí vypučí neb strasti sklonit naučí 48 ty bezstarostné hlavy, vy rcetež si: Co jest ta zem? Jsme hosté jen a putujem a v nebi domov pravý. Tak, dítky milé, slibte teď. V tom posiluj vás, chraň a veď ten Věčný nad hvězdami! Nám víry vzdech a srdce tluk zde splývá v jedné prosby zvuk: Bůh s vámi buď! Bůh s vámi!