Prosba.

Prosba.
Než dozní, Pane náš, ty Reku kříže, žal Velikého pátku po vlastech, slyš, zvyšený teď lidu svého Kníže, slyš jednu také prosbu, jeden vzdech: Až po růžích i po života hloží zde doputujem jednou také my a pokyne nám bledý anjel Boží a píseň smrti truchle zašumí; 36 až vedle přátel u lože nám stane i jiná ještě vážná družina, tu naše viny, hříchy oplakané a každá zanedbaná hodina; až jednou jako ve vichorci děsném se počne bořit vetchá těla chýš a každý zcela sám a sám pak klesnem do tajuplných hlubin, v smrti říš; – pakpak, KristeKriste, ty v té nejtemnější noci, než prach náš sevrou hrobu okovy, ty otevř svojí přímluvou a mocí nám náruč Boží, ruce Otcovy. V těch rukou duše naše nezahyne. Ty z hrůz ji spasí s vlídnou účastí, tak jako dobrá máť když k srdci vine své dítě zachráněné z propasti. Ty přenesou nás ze všech běd a tísní a z bouří života v mír přesvatý a tam pak slavit budem věčnou písní tu nevýslovnou oběť Golgaty. 37