Běda pokoj majícím na Sionu!
Amos 6, 1.
Jsme jako ostrůvek, jenž trčí v moři.
Kol v naše hráze bije příboj vln;
tam trhá břeh, tu mnohý stan nám boří
a všechen obzor samých bouří pln.
Vše ohrožuje pohnutých dob příval,
v čem Kristův lid své útočiště míval.
A my? – Jsme klidni. Hospodin či Bál,
však nějak bylo, nějak bude dál.
Jsme zchudlé děti otců bohatýrů.
Kdo tužbám našim skytá ochranu?
Kdo cení naše snahy, naši víru,
kdo cítí s námi z rodu Slovanů?
I nejlepší ti opodál jen stojí
a starý nepřítel ten dále brojí.
A my? – Lnem k sobě jako jedna krev?
Ach, cizí jsme si; samý spor a hněv.
79
Jsme zbylá hrstka Božích bojovníků,
tak malá, nepatrná na venek;
a všecko proti nám je v svorném šiku,
co nových sil a vášní rodí věk.
Tu křižáctvo náš svatý prapor trhá
a tu zas nevěra se na něj vrhá.
A my? – Je v boji každý z našich řad?
Jen zmalátnělost zírá odevšad.
Tak hynem potichu. Tak hasne zvolna
z dob tolerančních hvězda zářivá.
Co zbylo, jest jen upomínka bolná,
jest rozklad, práchnivění za živa – –
Ty, Bože, pohroz s nebeského trónu
všem pokoj majícím zde na Sionu!
Ty promluv! Snad by přec náš hluchý voj
pak procit s heslem: Svorně v čin a boj!