Pohřeb.

Jan Pelíšek

Jak kanou slzy nejvřelejší, když člověk drahý klesá v hrob! Než, pohřeb ze všech nejsmutnější se odbývá za našich dob. Před průvodem Duch času jede a písní pohřební jesmích; zlý svět co kněz ten průvod vede a hrobařem jelidský hřích. A málo které oči vlídné si v soucitu tam zapláčí a chudá prkna rakve bídné ta kryjí věncez bodláčí. Kdo jest ten mrtvý? Proč ty hany? Proč ani zvony nezněly? Byl Lazar to snad pohrdaný? Snad zlosyn v hanbě zemřelý? Ach, mrtvý ten byl podlých činů a skvrn a hanby cele prost; vždyť byl to anjel Hospodinův, vždyť byl to z nebe, z nebe host. On, dokud žil tu v prachu země, jak uměl mířiť svár a hnět! Jak uměl těšiť lidské plémě! Jak mnohem šťastnější byl svět! Jak oschly rázem mnohé slzy, jak utich mnohý bolný sten, jak odvanulo vše, co mrzí, když anjel ten se usmál jen! Než, nevděkem svět tento splácí. Ten Boží host byl rván a štván, trpě skončil těžkou práci a již býti pochován. A se skutečně tak státi? Ó kde kdo ještě k Pánu lneš, kdo chtěl bys radši život dáti, než abys ctít měl klam a lež, kdo horujem u vroucím vznětu pro Siona a vlasti zdar, ó prosme Ducha Páně světu a slibme každé šalbě zmar; snad vzkřísí toho zemřelého ten Bůh, jenž vždy moci dost; vždyť host ten z kraje nadhvězdného on jmenuje se – – Upřímnost!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

178. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  2. ZA VÁCLAVEM VLČKEM. (Ferdinand Tomek)
  3. TAJEMSTVÍ HROBU. (Xaver Dvořák)
  4. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  5. Píseň. (Antonín Klášterský)
  6. IV. (Josef Kubelka)
  7. CI. U Trappistů mají pěkný zvyk. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Pohřeb. (Adolf Heyduk)
  9. MOTIV HŘBITOVNÍ. (Emanuel z Čenkova)
  10. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)