Pohřeb.

Pohřeb.
Jak kanou slzy nejvřelejší, když člověk drahý klesá v hrob! Než, pohřeb ze všech nejsmutnější se odbývá za našich dob. Před průvodem Duch času jede a písní pohřební je – smích; zlý svět co kněz ten průvod vede a hrobařem je – lidský hřích. A málo které oči vlídné,vlídné si v soucitu tam zapláčí a chudá prkna rakve bídné ta kryjí věnce – z bodláčí. Kdo jest ten mrtvý? Proč ty hany? Proč ani zvony nezněly? Byl Lazar to snad pohrdaný? Snad zlosyn v hanbě zemřelý? 28 Ach, mrtvý ten byl podlých činů a skvrn a hanby cele prost; vždyť byl to anjel HospodinůHospodinův, vždyť byl to z nebe, z nebe host. On, dokud žil tu v prachu země, jak uměl mířiť svár a hnět! Jak uměl těšiť lidské plémě! jakJak mnohem šťastnější byl svět! Jak oschly rázem mnohé slzy, jak utich mnohý bolný sten, jak odvanulo vše, co mrzí, když anjel ten se usmál jen! Než, nevděkem svět tento splácí. Ten Boží host byl rván a štván, až trpě skončil těžkou práci a již má býti pochován. A má se skutečně tak státi? Ó kde kdo ještě k Pánu lneš, kdo chtěl bys radši život dáti, než abys ctít měl klam a lež, 29 Kdokdo horujem u vroucím vznětu pro Siona a vlasti zdar, ó prosme Ducha Páně světasvětu a slibme každé šalbě zmar; snad vzkřísí toho zemřelého ten Bůh, jenž vždy má moci dost; vždyť host ten z kraje nadhvězdného on jmenuje se – – Upřímnost! 30