Poslové světla.

Poslové světla.
Mat. 5, 14: Vy jste světlo světa.
Zima, teskno, temno, chladna! Zemi bouře bijí v líce. Zas však přijde Vesna vnadná, mžikne jen ta kouzelnice, a zas zkvetou hory doly, zas zpěv jara zahlaholí. Zima, teskno, temno v světě! Málo víry, málo lásky. Kam jen hledneš, v srdci hne tě sterý bol a steré vrásky; křivdy křičí, bída tlačí, osiřelé děti pláčí. Ale pohleď, kdo to pílí s útěch světlem v tmu těch strastí? Zjevy, o nichž báje snily? Či snad posli z věčné vlasti? Toť lid Kristův, Boží plémě, posli světla ve tmách země. 70 V jedné ruce lampy zlaté, v nichž plam z nebe, víra plane; v druhé lásky růže svaté na Golgatě natrhané; tak, ať tmou, ať závějemi, putují po strastné zemi. A kde nad drahými rovy sirota si slzy stírá a kde lkají chudé vdovy a kde bídné bolesť svírá a kde v duši kvil se třese: „Slitujte se, slitujte se!“ – a kdeA kde zní vzdech zoufající: „Ach, již nikdo nepomůže!“ – tam ti Páně učedníci nesou zář svou a ty růže: Pro hoře a pro úpění soucit, pomoc, potěšení. A kde radosť žití vadla jako kvítko krutým mrazem a kde žalu noc jen vládla, tam to jitřně svitá rázem; tam to vlídných poslů darem hřeje, kvete novým jarem. – – 71 RozumíšRozumíš, náš každý sboresbore, slov těch tužbě, slov těch přání? V době naší, ach tak choré, znáš své slavné povolání? Čím víc svou jen vedou tmáři, ty buď světlem, ty buď září! Pravdy Boží lampy zlaté víry plam nechtnechť vůkol šíří! S Golgaty tvé růže svaté, křivdy, svár a bol nechtnechť smíří! Tak, hle, každá naše četa budiž světlem, světlem světa! 72