U Kostnického balvanu.

Jan Pelíšek

U Kostnického balvanu.
Tak zde jsi skonalskonal, ty náš bohatýre! Tak zdes měl plamennou svou Golgatu! Tak odtud zahřměl po Evropě širé tvůj protest proti temnot dogmatu! My, lid tvůj, plémě chudé teď a siré, my zbylé trosky hrozných převratů zde v duchu často, často truchlíváme; i dnes jak památku tvou poctít máme? Hle, na tvém pomníku zde, na balvanu již na ozdoby místo nestačí. Vždyť z Čechův ti, co v službě římských manů se nemužně teď duchem nuzačí, aj, tobě, reku slavný, na pohanu zde nakupili věnců – – z bodláčí! To vzkazů zlobných, jejichž mluva němá ti volá dnes jak druhdy: Anathema! 36 A druzí, jenž tvým jmenem davy vnadí, když lid náš zaúpí si v úkoru, ti reci v slovech, chlubící se rádi, že krev v nich proudí starých Táborů, hle, vztýčili zde celé stromořadí svých slibných kdys, teď sešlých praporů a snesli plné koše květných hesel, k nimž ty však, mistře, nikdys zrna nesel. Co zbývá nám, té hrstce zneuznané, již mořili tak dlouho v okovech? Co zmůže žár, jenž v našich srdcích plane? Čím může dnes tě slavit věrný Čech v té zemi teď tvým katům v kořisť dané? – Ach, máme slzu jen, – jen bolný vzdech, že tak jsi trpěl pro své božské dumy a národ tvůj že dnes – – jim nerozumí! Než, smutek tento není chabé lkání, ó není žal a pláč to zženštilý; jím, Jene z Husi, dnes a v úmíráníumírání ti přísáhámepřísaháme u tvé mohyly: Ať tupí Řím, ať celý svět nám brání, ať mučí nás, jak tebe mučili, my nezradíme Krista, Krále Králů! My věrni budem tvému ideálu! 37

Básně v knize Stesky a tužby: