Náš dědeček.

Náš dědeček.
Zřím dnes ještě starouška, jak jsem ho znal, už vetchého jako z páry; má na klíně lipský kancionál a na očích okuláry. Vždy nejradšinejradši, hlehle, tam u kamen své staroby mráz si shřívá a od začátku až po amen, pln blaha, jen zpívá a zpívá. I pěje a plesá, že jest si jist, jak skroceno peklo i ďábel a jak bude přemožen Antikrist a jak bude poražen Bábel. A my, drobná chasa, jsme samý sluch, až dech se nám každému tají; my myslíme, jakou to radosť má Bůh, že dědečka rty to tak znají. 49 A když si své žalmy přezpívá, tu srdce nám jen jen hrají; tu pohádka z úst jeho zaznívá a tu teprv jsme jako v ráji. A SamsonuO Samsonu povídá, Jeftovi, a David jak porazil soka; o Husovi, o bratru Žižkovi – a tu se mu jiskří z oka. Tak povídával a tak si pěl v těch svízelech sešlého stáří; pro každého na rtech útěchu měl a úsměv v té zbrázděné tváři. Až jednou – my děti jak častokrát jsme shlukly se kolem kmeta; leč stařeček nechtěl už více nás znát a po zpěvech bylo veta. I zaplakal každý, kdo starouška znal. Tak tichounce skonal jak z páry; měl na klíně lipský svůj kancionál a na očích okuláry. 50