Jazyk.

Jazyk.
Jak. 3, 5: Jazyk malý sice oud jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí.
Ó znáš tu mocnou živou zbraň, již dal sám Bůh ti darem, bys jí potíral hříchu saň, když ctnosti hrozí zmarem? Ten meč, jenž často z dáli zraní a kletbu nebo požehnání v ten život lidský zarývá? Ach, znáš ji; vždyť se nazývá: Jazyk. Když Evanjelium v světa noc kdys svitlo od Golgaty, hle, zničiť chce tu Boží moc zášť světa svými katy. Však marně. Slovo Páně neslo vždy dál a dál své spásné heslo. A jaký kryl je v boji štít? A kdo že pomoh‘pomoh’ vítězit? Jazyk. 59 A podnes tam, kde rodiny kdy blaží mír a štěstí, kde nelká v křivdě nevinný a kde se láska pěstí, – kde nad zlých chtíčů zvůlí zrádnou vždy pravda přec a právo vládnou, ó rcetež, která moc to je, jíž zkvétá dílo pokoje? Jazyk. Než, ach, jak hyne dobra zrůst, jak kletba tam se hostí, kde napuštěn je ten meč ust jen jedem zla a zlosti! Od první lži kdys vraha Kaina kdo zná ta všecka lkání tajná, v nichž lidský duch kdy zakvílil, když šípy zlob mu v nitro ryl jazyk! Kdo všecky slzy sčísti chceš a všecka naříkání, jež zavinila lesť a lež a msta a utrhání! Jak mnohý v srdci zraněn klesl, a hořký bol i v hrob si nesl, byv ztupen, zrazen, oklamán! A kdo mu zasadil těch ran? Jazyk. 60 Nuž, tyty, kdo víš, žes povolán ku výbornému boji a že máš stáť, jak kdys tvůj Pán, vždy v čisté světla zbroji, ó dbej, ať šíří požehnání, ať dobro hájí, pravdu brání i tvoje slovo, tvoje řeč a ať je čist ten živý meč: Jazyk. 61