MÍSTO PŘEDMLUVY.
Pro všecky lidi oheň s nebe
byl Prometheem ukraden,
i pro ty, které bída zebe,
i těm, kdo přepych znají jen.
S tím svatým ohněm jeden básní
a zpit je vůní tuberos,
ten píše jen o zpuchlé dásni,
ten nad obojím krčí nos.
Ten prodává s ním staré peří,
a onen vede processy,
zas jiný komet dráhu měří,
ten opět našel secessi.
Dle sil svých každý v oheň dýchá
a jiskry z něho šíří dál,
ten sedí při tom hezky zticha
a myslí na svůj ideál,
však druhý béře buben na to,
má v rukou páky reklamy,
pro třikrát kleté, hříšné zlato,
jež věčně trůní nad námi.
1
Já Koldevín jsem z Nové Země,
o světě mám svůj úsudek,
je žluče víc, než lásky ve mně,
pro bolest verš mně byl vždy lék.
Co bouřilo kdys v hrudi mojí,
teď líčím, klidný kronikář!
Zní lastura, když po příboji
ji vrhne moře zemi v tvář! –
2