MÍSTO PŘEDMLUVY.

Adolf Červinka

MÍSTO PŘEDMLUVY.
Pro všecky lidi oheň s nebe byl Prometheem ukraden, i pro ty, které bída zebe, i těm, kdo přepych znají jen. S tím svatým ohněm jeden básní a zpit je vůní tuberos, ten píše jen o zpuchlé dásni, ten nad obojím krčí nos. Ten prodává s ním staré peří, a onen vede processy, zas jiný komet dráhu měří, ten opět našel secessi. Dle sil svých každý v oheň dýchá a jiskry z něho šíří dál, ten sedí při tom hezky zticha a myslí na svůj ideál, však druhý béře buben na to, má v rukou páky reklamy, pro třikrát kleté, hříšné zlato, jež věčně trůní nad námi. 1 Já Koldevín jsem z Nové Země, o světě mám svůj úsudek, je žluče víc, než lásky ve mně, pro bolest verš mně byl vždy lék. Co bouřilo kdys v hrudi mojí, teď líčím, klidný kronikář! Zní lastura, když po příboji ji vrhne moře zemi v tvář! – 2