V DEŠTI.

Adolf Červinka

V DEŠTI.
Chladný déšť podzimní v ulici šumí, po oknech slzavě splývá, chodců krok na vlhké dlažbě se tlumí, domácích slečna jen zpívá. Tramway už s prázdnými dojíždí vozy, z nádraží v noc hučí vlaky, duše má, ticha jež v jizbě se hrozí, do dálky zalétá s mraky. Možná, že někdo tam myslí si na mě, jako já nemůže spáti, doufá, že Amora laskavé rámě minulost sladkou zas vrátí, že jména vyrytá do kmenu břízy šeptati budeme sladce, – žel, tato naděje ze srdce mizí, nejsem svých osudů vládce! Proto si retourku beru pro duši, není zde o lásku nouze, z třetího poschodí šička to tuší, pro ni že žiju teď pouze! 18