MLADÁ MUKA.

Adolf Červinka

MLADÁ MUKA.
Já potkával ji o poledni vždy v témže rohu náměstí, zjev byla sice celkem všední, mne dovedla však unésti. Jak od modistky vyšla z krámu, nit jistě měla na šatech, hrát chtěla si na velkou dámu a polosvěta vál z ní dech. Ten vlas byl věru příliš hebký a hodný lepší pokrývky, měl dát jí osud do kolébky víc peněz, nutných u dívky! Tak vidím ji, jak bystře kluše po promenádě sama v před, však že má po ní touží duše, já říci tenkrát nedoved’, až teď, když jezdí v ekvipáži, (ta není od ní placena), já duše své se pozdě táži, proč mlčí, v koutku skrčena... 38