III. Telegrafní tyče letí

Adolf Červinka

III.
Telegrafní tyče letí
Telegrafní tyče letí
na zad v divém úprku, v ústech dýmá doutník třetí, jak bych jel na postrku.
Známé panorama zase okny šlehá do očí, přejíždíme v krátkém čase řeky, lesy, úbočí... Až se setmí, půjdu opět v Praze korsem loudavě, po večeři mohu dopět, co mi hrálo ve hlavě... Ach ten osud! Chyt’ mou duši jako pavouk do tenat, dokud jí on nevysuší, duše smí se třepetat...