PÍSEŇ OPUŠTĚNÉHO.

Adolf Červinka

PÍSEŇ OPUŠTĚNÉHO.
Ó sametové tvoje ruce, jež chválil zástup veliký, – já miloval je někdy prudce, – teď tuhé hnětou knedlíky. Ty svěží kdys, jak poupě z rána, když rosou chlad je zadýchá, proč nyní jsi jak ucloumána, květ, k němuž nikdo nečichá... Co šťastných bylo okamžiků, jichž kouzlo dávno zapadlo! Teď zdá se, že jsi na krmníku a žiješ jenom na sádlo, neb když si sedneš v restauraci, ty zjeve v mládí přesladký, před tebou duch můj v prach se ztrácí, ty jíš jak Honza z pohádky... A manžel tvůj, jenž psával sloky na chrupu tvého perličky, teď píše knihu čtyři roky: Zde měly by růst špargličky... 5