ROZCHOD.

Adolf Červinka

ROZCHOD.
Tak přece se musíme rozejít, v mé srdce se pomalu vrátí klid, ty partii najdeš si jinou, však v domě mém láska je vzácný host, mým údělem šedá je budoucnost, až zoufalství mého dny minou! Snad zpěněná krev má se utiší, až přejde čas krise mé nejvyšší, ó přečkal jsem noci už dusné! Až v obzoru blesky se vpijí v zem, ty drahým se staneš mně obrazem, a palčivá bolest má usne! Já milovat chtěl tebe bez trestu, neb srdce mé pláště má z asbestu, až jedna vše rozbila rána, ty řekla’s mně na pohled nevinně, bych přišel k Vám odpůldne k svačiněsvačině, a já odjel moudře hned z rána! 19