III. Telegrafní tyče letí

Adolf Červinka

Telegrafní tyče letí na zad v divém úprku, v ústech dýmá doutník třetí, jak bych jel na postrku. Známé panorama zase okny šlehá do očí, přejíždíme v krátkém čase řeky, lesy, úbočí... Až se setmí, půjdu opět v Praze korsem loudavě, po večeři mohu dopět, co mi hrálo ve hlavě... Ach ten osud! Chyt’ mou duši jako pavouk do tenat, dokud jí on nevysuší, duše smí se třepetat...

Patří do shluku

laguna, gondola, benátky, signorina, kanál, loďka, lido, kráska, člun, mramorový

204. báseň z celkových 245

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MRTVÁ LÁSKA. (Adolf Červinka)
  2. TROJE PAMĚTI VÍTA CHORÁZE. (Julius Zeyer)
  3. VZPOMÍNKY (Božena Benešová)
  4. Na Campanile. (Adolf Heyduk)
  5. Gondoliery. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. None (Růžena Jesenská)
  7. None (Alfons Breska)
  8. CIZINCE. (Otakar Theer)
  9. Rozhovor. (Emanuel z Čenkova)
  10. VEČER. (Vladimír Frída)