SVATBA LESA.
Jeli jsme za Přimdu k hranicím
lesními cestami z jara,
staleté jedle nám kynuly,
v údolích třásla se pára.
Mlhy se valily od hradu,
loupežných rytířů hnízda,
vítr kde zčernalým cimbuřím
za nocí podzimních hvízdá.
Lovecký zámek se vyhoupl
před zraky našimi náhle,
tišinou lesů se rozléhal
štěkot psů honicích táhle.
Stáli jsme u cíle. S návrší
do dálky těkaly zraky,
kde lesy ve chmurné zeleni
kupí se kolem jak mraky.
Ve mžiku zdvihla se vichřice
s kotouči zlatého prachu,
zadula do štíhlých modřínů,
ztopených v jiskřivém nachu.
Svatební píseň to slyšel jsem,
lesů jež zazněla z hloubi,
dle ritu věčného přírody
šumavské hvozdy se snoubí.
30